6.kapitola

Kapitola 6. - Amber

Asi jsem musela vypadat jako pomatenec, když jsem tam jen tak stála a jedla Snickersku, zatímco Haylee se snažila uniknout smrti.                                                                              Já vím, asi jsem jí měla pomoct, ale ona nechtěla. Nabídla jsem se, že se jí pokusím vynést větrem - který povolám - nahoru. Ale Haylee to rázně zamítla. Té mé síly se fakt děsila. Bylo mi z toho smutno. Nechtěla jsem nikoho děsit. Nepřemožitelná Amber, která vyděsila k smrti pár lidí. No není to super? Ne, tohle bych rozhodně nechtěla vidět v novinách. ,,Haylee... hmm... já bych ti neublížila. Já ti chci pomoct," zkusila jsem to, když vyčerpaně žuchla na zem. Podívala se na mě vyčítavým pohledem. ,,Ne, já neříkám, že mi chceš ublížit. Jen se bojím, aby se ta síla nějak nerozhodla, že mě rozdrtí. Sama jsi říkala, že to neumíš moc dobře ovládat." Povzdechla jsem si. Dokud budu mít ty schopnosti, Haylee už mě nikdy nebude brát jako normální kamarádku. Podlaha se začala zase rozehřívat. Ach jo. Musela jsem si stoupnout, protože bych to jinak nevydržela. Haylee taky vyskočila a narazila přitom hlavou do stropu. Zaklela a třela si zraněné místo. ,,Co budeme dělat? Říkala jsi, že něco vymyslíš. Tak teď je ten pravý čas," vypálila na mě. Teď jsem se naštvala. ,,Hele, já už plán vymyslela. Tys mou pomoc odmítla. Tak si na něco přijdi sama." Haylee na mě překvapeně koukla a pak se zamračila. ,,Víš co," zasyčela. ,,Tak já si na něco přijdu. A bude to mnohem bezpečnější, než tvoje pitomá nebezpečná magie!" To mi vyrazilo dech. Nepoznávala jsem ji čím dál víc a víc. Vždycky (teda alespoň po tu dobu, co se známe) byla tichá. Teď mi tu nadávala. ,,Tak jo! Tak si to vymysli. Ale pohni si. A až se tak podlaha rozškvaří tak, že tě to vypaří, tak já ti nepomůžu," vybuchla jsem. Haylee se ke mě obrátila zády. Ve skutečnosti jsem ji tady nechtěla nechat. To bych nikdy neudělala. Ale co mám teda dělat? Mohla bych vyletět nahoru pro pomoc. Ale bála jsem se, že kdybych zrovna byla pryč, mohlo by se to tu začít vařit a Haylee by umřela. Nemohla bych nic dělat a ani bych to nevěděla. Musela jsem počkat, až Haylee něco vymyslí nebo až se laskavě uvolí, abych ji mohla vynést nahoru. ,,HÁÁÁÁLÓÓÓÓÓÓ!!!!" ozvalo se najednou. ,,JE TAM NĚKDÓÓÓ??!!" Šlo to zezhora. A znělo to jako... Ale ne, to je blbost. Přesto jsem to zkusila: ,,WENDÝÝÝ! TO JSI TY???" ,,AMBER! U VŠECH BOHŮ, CO TAM DĚLÁŠ?" ptal se hlas. Jo, opravdu to byla Wendy. ,,TRČÍME TADY S HAYLEE, ALE ONA SI NENECHÁ POMOCT, TAKŽE TADY ASI ZHNIJEME. ALE JINAK SE MÁM FAJN," křikla jsem. Haylee po mně střelila pohledem čiré nenávisti. ,,MŮŽETE NÁS ODSUD NĚJAK DOSTAT?" zaječela nahoru. ,,HAYLEE, POSLOUCHEJ." Teď mluvila Tia. ,,MUSÍŠ PŘEKONAT TEN STRACH A NECHAT SE VYNÉST VĚTREM, KTERÝ AMBER POVOLÁ! NEVYPADÁ TO ZROVNA NA POHODLNÉ A KLIDNÉ MÍSTO, TAKŽE TEN STRACH PŘEKONEJ CO NEJRYCHLEJI!!!" Jako na povel se země otřásla a země začala pálit tak strašně, že se na ní nedalo už ani stát. Gumové boty se mi k ní začaly lepit. ,,Amber," nenávistným hlasem sykla Hay. ,,Vynes mě." COŽE?????????? Tak ona mi tady bude poroučet!!! To jí mám plnit přání kdy se jí zachce???!!! Najednou se ve mě něco zlomilo. Prasklo poslední lanko. To nejposlednější, co mi říkalo, abych to vydržela a pomohla Haylee, zmizelo. Po zemi začala téct láva. Ta postupně vybuchovala. A já povolala vítr a vyletěla nahoru. Bez Haylee. Tu jsem nechala ve vybuchující sopce.