3.kapitola

Kapitola 3. - Tia

,,WENDÝÝÝÝ!!! AMBÉÉÉÉR!!! HAYLEÉÉÉ!!!" Kde jste?????!!!! Byla jsem zoufalá. A taky vyčerpaná. Ten štít mě unavil. Nicole mě fakt vyděsila, ale zároveň naštvala. Nikdo nebude útočit na moje kamarády pitomýma elektrickýma koulema! ,,Wendýý! Ambéér! Hayleéé!" Už mě přestávaly poslouchat hlasivky, protože jsem tady křičela už asi tak...půl hodiny? Možná víc. Když už jsem začala ztrácet naději, ozvala se rána a výkřik, který zaručeně patřil Wendy. ,,Tio! Jsi tu? Slyšela jsem tě volat! Pojď sem!" Nepřemýšlela jsem ani chvíli a vyběhla za hlasem. ,,Wendy mluv! Ať tě líp najdu! Tady je tolik krámů, že skoro nic jiného nevidím!" Wendy začala bučet a mňoukat, takže jsem ji rychle našla. Seděla na staré televizi a házela si s děravým sítkem. ,,Ahoj," pozdravila. ,,Kde jsou holky? A hlavně: Kde jsme my?" Rozhlédla jsem se kolem. Byly jsme asi na nějakém obřím smetišti. Všude kolem nás ležely hory odpadků a starých krámů. Ani se nedivím, že je někdo vyhodil. Povalovaly se tam děravé hrnce, ledničky porostlé plísní, špinavé kusy záchodů a další nechutnosti. Přitáhla jsem si bednu, která vypadala, že se do ní plíseň ještě nepustila a sedla jsem si. ,,To místo nedokážu určit. Víš, že jsem s tátou projela skoro celý svět, ale tady jsem to ještě nikdy neviděla," odpověděla jsem konečně. Chvíli jsme obě mlčely. ,,Tio, co to bylo tam ve třídě? Ty...umíš ovládat oheň?" ozvala se Wendy. Nevěděla jsem, co jí na to odpovědět. ,,No...já...já vůbec nevím, jestli jsou to nějaké schopnosti, jako třeba v pohádce, ale většinou se mi je podaří "zapnout", když jsem naštvaná." Wendy rázem ožila. ,,Víš, Tio, já mám taky nějaké ty "schopnosti". Já to mám úplně stejně, ale s vodou," svěřila se mi nadšeně. Usmála jsem se. Hned mi bylo líp. Pak mě ale něco napadlo. Jestli já a Wendy "ovládáme" oheň a vodu, tak by se pak dala vysvětlit ta bouřka kolem Amber, protože dost možná ovládala... ona ovládala... ,,Vzduch!" vyhrkla Wendy najednou, jako by mi četla myšlenky. ,,Amber ovládá vzduch!" Přemýšlela jsem, jestli má nějakou schopnost i Haylee, když je naše nejlepší kamarádka. No a pak tu máme Nicole. Ta zřejmě ovládá... ,,Energii!" dokončila Wendy mou myšlenku slovy. Začínalo mě to trošku děsit. ,,Wendy, ty mi čteš myšlenky?" zeptala jsem se. Wendy se zamračila. ,,Ne, to já neumím. Jak tě to napadlo?" ,,No, protože jsi vždycky dořekla mou myšlenku. Není to divný?!?" Wendy pokrčila rameny a začala lézt na jednu hromadu.,,Proč to děláš?" zajímalo mě. ,,Abych se mohla rozhlídnout, ne?! Třeba jsme jen za městem a..." Najednou přestala mluvit. Chtěla jsem se zeptat, co se stalo, ale Wendy mě předběhla. ,,T-tio t-to m-musíš v-vidět!" vykoktala. Vylezla jsem za ní a podívala se směrem, kterým měla nataženou ruku. To, co jsem uviděla mi vyrazilo dech. Kousek před námi ležela vesnice. Ale byla celá vypálená a vypadala strašně smutně. Bylo to dost strašidelné, protože jsem si představovala jak do mírumilovné vesničky příjdou šílení vojáci, pozabíjí nevinné lidi a vypálí jim domy. Brrrrr! Přinutila jsem se na to nemyslet a radši se soustředit na to, co se děje. Vesnice vypadala hrozivě, ale to zdaleka nebylo to nejhorší. Tam, kde končila, začínala obrovská černá jáma a já jsem z ní až sem cítila ten ledový chlad. Najednou se země otřásla a já jsem sletěla z hromady dolů. Když jsem se zvedala, odněkud se ozval poděšený výkřik a já...no měla jsem pocit, že...že.....že to vyšlo z té jámy.