1x07
Kapitola 7. - Tia
To byl největší šok v mém životě, když Amber vyletěla bez Hay. ,,Co se děje? Kde je Haylee?" křikla jsem na Amber, když se k nám blížila vzduchem. Vypadala stejně šokovaně jako já a Wendy. ,,Teď ne, prosím," vzlykla nešťastně Amber, jakmile vedle mě přistála. Amber brečela naposledy asi tak ve dvou letech. Já to vím, chodila jsem s ní do jeslí, do školky, na základku a teď na gympl. Cukla sebou a vznesla se zase do vzduchu. Hleděla jsem na ni dost zmateně. Nevěděla jsem, co mám udělat. Pořád jsem netušila, co se tam dole vlastně stalo. Rozběhla jsem se stejně jako Wendy za Amber. Že by mi zase četla myšlenky? Super. Ne, nezazlívala jsem jí to, vžyť za to nemohla. Ale jo, štvalo mě to. Amber znova přistála a počkala, až k ní doběhnem. Za mnou mezitím létaly ze sopky první kousky ohně. Ne že by mi to vadilo - oheň je fajn, ale holkám by se asi moc nelíbilo, kdyby je zavalila vlna lávy. Doběhla jsem k Amber. ,,Takže: OKAMŽITĚ MI VYSVĚTLI, CO SE TO DĚJE!!!" spustila jsem na ni. Amber sebou trhla. ,,Já..Haylee...no, je v té sopce! Já...já ji tam nechala!!! Ne, co jsem to provedla? Holky, co budeme dělat??" Zavřela jsem oči. Tak tohle NE. ,,Amber...JSI NORMÁLNÍ??? JAK JSI NĚCO TAKOVÝHO MOHLA UDĚLAT????" zařvala jsem. Amber vzlykla. Otevřela jsem oči. Pohled mi padl na Wendy, která právě sebrala kousek nějakýho železa z jedné hromady a začala ho zkoumat. ,,Tio, nemohla bys tam prostě skočit a nějak ji zachránit? Ale rychle," navrhla. A právě v tu chvíli sopka vybuchla. Tak tak jsem kolem nás zavřela štít a už se přes nás přehnala první vlna lávy. Bylo zajímavý se na to koukat z bezpečnýho místa. Stály jsme na rovině a přitom vedle kráteru sopky. Plochá sopka. ,,Tak tohle by se mělo zapsat do památek UNESCO," vydechla Wendy. Jak na něco takovýho teď může myslet? Občas je dost praštěná. Ale to je konec konců každý. Aspoň vím, že mi teď nečetla myšlenky. ,,Jo,jo, já vím, že jsem praštěná, už mlčím," zamumlala. HMMM, TAK NIC. Nad námi bylo ohnivé peklo. Přemýšlela jsem, kdy to přestane. Amber pořád vzlykala a vytřeštěně zírala nad sebe. NIKDY jsem ji takhle neviděla. ,,My-myslíte, ž-že uvidíme...no...Haylee?" zašeptala. Zavrtěla jsem hlavou. ,,Ne. Pokud tam zůstala, už jí to dávno spálilo." Amber se zamračila. ,,He? Jak, "pokud tam zůstala"? Pokud vím, tak jsem jí tam nechala..." Zakoulela jsem očima. ,,Přemýšlej," poradila jsem jí, ,,jestliže máme všechny tři nějaké schopnosti, Haylee má asi taky. Třeba se odtam nějak dostala." Amber viditelně ožila. Wendy se na mě podívala pohledem typu A jinak jsi v pohodě? Pomyslela jsem si, aby mlčela. Snad tuhle myšlenku přečetla. Taky jsem věděla, že Hayliina šance na záchranu byla asi tak 8%, ale musela jsem dát Amber nějakou naději. Pak jsem si uvědomila, že nad námi je ticho. Láva byla sice všude kolem, protože jsme byly vlastně v takovém "údolí", ale už ze sopky nestříkala. Bylo ticho. Wendy si sedla. Já taky. A Amber taky. Wendy vytáhla ten kus železa, co před tím vzala z hromady. Co s tím sakra chce dělat? ,,To ti hned povím," začala. Amber překvapeně zvedla hlavu. ,,Dokázala bys to roztavit na placku?" pokračovala Wendy a ten kousek mi podala. Vzala jsem ho do ruky a pustila na něho žár. Železo se okamžitě začalo tavit. Vytvarovala jsem z něj placku. Pak jsem ho položila před Wendy. ,,Tak prr," ozvala se Amber. ,,Co se to tady děje?" Je na čase jí to vysvětlit. ,,Wendy umí číst myšlenky," řekla jsem prostě. Amber nasadila výraz, kterým jasně dávala najevo, že jí to asi nedochází. ,,WENDY UMÍ ČÍST MYŠLENKY. TO JSOU TAKOVÉ TY VĚCI V HLAVĚ, KTERÉ NÁS NAPADAJÍ," zopakovala jsem. ,,Jo. Jo, jasně. Wendy čte myšlenky. Fajn. Wendy čte myšlenky. Dobře. Wendy čte myšlenky." Nechala jsem ji, ať si to přebere a soustředila jsem se na Wendy. ,,Takže...co chceš dělat s tím hmm...diskem?" zeptala jsem se jí. ,,Dívej se a uč se," opravdu jasně mi to vysvětlila. Pozvedla ruku a zatočila jí kolem hlavy. Začala se kolem ní tvořit taková fialová mlha. Wendy namířila prst na disk. Ten se obalil fialovou vodou nebo co to bylo za tekutinu. Položila ruku a mlha zmizela. ,,Wendy!" vykřikla jsem, ,,ty máš ve vlasech fialové proužky!" Zřejmě mě neslyšela, protože neodpověděla a obrátila se na Amber. ,,Amber, potřebuju, abys vzduchem ten disk dostala do té sopky. Dokážeš to?" Amber kývla a povolala vítr. Disk proklouzl skrz štít a mířil do středu jámy-sopky. Pak Amber máchla rukou a disk začal padat. Najednou se nad námi a kolem nás a prostě všude rozezněl takový zvláštní zvuk. Nebyl to zpěv ani řev, ale ani jen obyčejný zvuk. Všechna láva zmizela. Kolem byla prázdná zem. I hromady zmizely. Wendy se smutně rozhlédla. ,,Blbej oheň. Spálil všechno ty senzační kovy." Hm, tak z Wendy se stal kovofil. Nevím, jestli si dělala srandu nebo co. ,,Ty, brďo," řekla najednou Amber. Podívala jsem se směrem, kterým zírala a už jsem tam hledět zůstala. Kousek od nás se vznášel nějaký duch. A co hůř - byl to Hayliin duch.