4.kapitola - Jamie

,,Mami, nevadí, že vedem hosta?" zaptala se ve dveřích Alicia. ,,Hosta?" Máma k nim přispěchala. ,,Á Jamie, že? No, samozřejmě že to nevadí. Jídla máme dost." Mirabel se na ni překvapeně podívala. ,,Ty ho znáš?" ,,No jistě," přikývla máma. ,,Bydlí hned vedle, viď Jamie? Byla jsem tam zeptat se jeho mámy, jestli jí nevadí, že si uděláme na zahradě táborák. Moc milá paní. Vůbec nic nenamítala a ještě nám dala buchty. To musíš být rád, že máš takovou maminku, ne?" ,,É... jo. Jo, máma je fajn," souhlasil Jamie. Zasedli ke stolu a čekali, až jim máma přinese svačinu. Mirabel se pořád na Jamieho zlostně mračila. ,,Někoho mi připomínáš," usoudila. ,,Jako bych tě už někdy viděla." Alicia se zasmála. Věděla, že to není možné. ,,Mi, vždyť jsme ho dneska viděly poprvé. Jak bys ho mohla znát." Mirabel pokrčila rameny. Asi chtěla něco říct, ale to už přišla máma se svačinou. ,,Tak, tady máte... Jamie! CO TY RUCE??!! Okamžitě si je běž umýt. No Mirabel! Ty taky." Alicia ukázala své ruce. ,,Dobře, ty už sis je umyla," pokývala hlavou máma, ,,a vy šupaj do koupelny," obrátila se zpátky k Mirabel a Jamiemu. Ti se odšourali pryč. Alicia se rozhodla, že nesmí přít o nic, o čem si budou povídat a tak zamířila za nimi. Došla tam zrovna ve chvíli, kdy se na Jamieho vylil kýbl vody. ,,Co se děje," zeptala se. ,,Ále, máma na skříňce nechala stát kyblík a Jamie do ní vrazil," zahihňala se Mirabel. ,,Jo a on mi spadl na hlavu," přikývl Jamie. Mirabel se na něj podívala a zalapala po dechu. ,,Alicio! Já už vím, proč mi připadá tak povědomý! Podívej se na něj teď, když ty vlasy nemá na všechny strany!" Alicia překvapeně zakroutila hlavou a pohlédla na Jamieho. Hned poznala, o koho se jedná. Jamie byl jeden kluk z toho obrazu na půdě. ,,Jamie," začala nervózně. ,,Asi bychom ti měly něco ukázat." Jamie zřejmě nechápal, co se děje. Jak by taky mohl. ,,Ano, musíme," souhlasila Mirabel a zamířila ke schodům na půdu. Alicia chytla překvapeného Jamieho za ruku a táhla ho k Mirabel. Když vylezli nahoru, pospíchali ke skříni s obrazem. Mirabel ji otevřela. Zámek ani vypálené otisky rukou tam už nebyly. Prostě zmizely. ,,Podívej se, Jamie," vyzvala Jamieho Alicia a strhla plátno. Jamie si prohlížel obraz. ,,Hele, nejsi to ty, Alicio? A... proboha." Nevřícně koukal před sebe. ,,To nejsem já, že ne? Já jsem se nikdy nefotil. To je jen někdo hodně podobný, že jo?" Znělo to opravdu vyděšeně. Alicia pokrčila rameny, ale Mirabel horlivě vrtěla hlavou. ,,Ne, to jsi samozřejmě ty. Je tam přece i Alicia a ta ty ostatní taky nezná. My to nechápeme a snažíme se na to přijít, ale zatím to vypadá bledě. Nic jsme nezjistily." Jamie přimhouřil oči a začal si obraz prohlížet pozorněji. Najednou ožil. ,,Hele, chameleon. Ty já zbožňuju." Alicia se podívala do místa, kam Jamie ukazoval a spatřila nenápadného malého tvora, který měl přesně takovou barvu jako tráva. Předtím si ho vůbec nevšimla. ,,Šest dětí a chameleon," uvažoval Jamie. ,,Co to sakra znamená?" Jako odpověď mu bylo mámino volání. ,,Kde jste? To už jste vytopili koupelnu, ne? Pojďte dolů!" Mirabel zavřela skříň a všichni se vydali do kuchyně. Jamie vykulil oči. ,,Tohle že je svačina? Není to spíš hostina?" Měl pravdu. Na stole ležely talíře s čokoládovými sušenkami, čokoládou a ovocem. Na tácku ležel domácí chléb a vedle máslo, marmeláda, sýr, šunka a med. Na vrch máma přinesla ještě dort. ,,No, jak vás znám, stejně to všechno sníte," zasmála se máma a nalila jim chlazenou limonádu. Pak odešla do kuchyně. ,,Máte zlatou mámu," pochvaloval si Jamie a zakousl se do chleba s marmeládou. Mirabel si naložila sušenky a čokoládu. Alicia si vzala kousek dortu. ,,Když se vrátím k tomu problému s obrazem," začal Jamie, ,,tak mě napadá, jestli to není jen náhoda. Možná někdo prostě nakreslil to, co se mu zrovna honilo hlavou." Alicie připadalo, že Mirabel za chvíli upadne hlava, jak s ní prudce kroutila. ,,Vždyť už jsem ti říkala, že to není náhoda. Ty mě vůbec neposloucháš," vyčetla mu. Alicia s ní souhlasila. To nemohla být náhoda.