2.kapitola - Podivný objev

Mirabel a Alicia došly do jednoho kouta půdy. Mezitím, co Mirabel něco kutila se zámkem, Alicia měla konečně příležitost si to tu pořádně prohlédnout. V rohu naproti tomu, kde teď stály se povalovaly nějaké zaprášené krámy. Provazy, kusy dřeva. Pak Alicia rozeznala ještě veliké sítě a modré pytle. Vůbec netušila, kčemu to může být. Ty sítě, to totiž nebyly sítě na lovení ryb, moskytiéry ani šíťky na motýly. Pohlédla dál. V dalším koutě ležely taky hory věcí, ale nebyly tolik zaprášené. Jakoby se v nich nedávno někdo přehraboval. Asi Mirabel, napadlo Aliciu. Pak už zbýval jen poslední kout. Tam stála obrovská skříň, ještě větší, než ta, u které teď Mirabel pracovala. Dál nic. Nejdivnější ale bylo, že věci byly jenom v koutech. Uprostřed to zelo prázdnotou a na jediné, co se tam dalo dívat, byla pošlapaná podlaha. To Alicia ještě neviděla. ,,Jau!" zaklela Mirabel. ,,Ten zámek se nějak zapříčil nebo co. Pomůžeš mi, Ali?" Alicia neochotně přistoupila ke skříni a vzala zámek do ruky. Ten se s cvaknutím otevřel. ,,Jak jsi to udělala?" vyjekla Mirabel. Alicia nevěděla. Páni, co to měla za schopnost? ,,No, to je fuk. Hlavně že je otevřená ta skříň, ne? Tak cos mi to chtěla ukázat?" Mirabel otevřela skříň a Alicia žasla. Bylo tam spoustu drahých kamenů. Diamanty, safíry, rubíny... Nejvíc ji ale zaujal rám obrazu, který byl překrytý plátnem. Snad se ani nedalo říct překrytý. Možná spíš přetažený, protože byl tak pěvný, že to bylo spíš dřevo. Do toho dřevoplátna byly vyryté nebo vypálené otisky dvou dlaní - jedné menší a druhé větší. Mirabel automaticky strčila svoji ruku do toho menšího otisku a podívala se na Aliciu. ,,No," pobídla jí. Alicia váhavě položila ruku do druhého otisku. Najednou oba začaly zářit. Pak zmizely. Tam, kde bylo dřevoplátno, teď ležel obraz. Znázorňoval několik dětí, jak sedí na skále porostlé krásně zelenou trávou a smějí se. ,,Ali!" vyhrkla Mirabel. ,,Podívej!" Ukázala prstem na jednu holku. Alicie se málem zastavilo srdce. Ta holka měla dlouhé vlasy medové barvy, přes které byl přehozený růžový šátek, tmavě zelené oči a pěkný obličej. Ano, nebylo pochyb. Tohle byla Alicia. Seděla tam s nějakými dětmi, které neznala. Nevěděla, proč jí tu někdo nakreslil. Proč byly do dřevoplátna vyryty otisky přesně pro ni a a Mirabel. Proč se jí zámek sám od sebe otevřel v ruce. Proč se přestěhovali zrovna do tohohle domu. Nevěděla toho spoustu. Mirabel přibouchla skříň. Vyděšeně se podívala na Aliciu. ,,C-co t-to má z-znamenat?!" vykoktala. ,,Hele, Mi, jak jsi před tím otevřela tu skříň?" zaptala se Alicia. Mirabel se na ni nechápavě podívala, proč teď řeší zrovna tohle, ale odpověděla: ,,Normálně. Před tím to ještě šlo. Prostě jsem to otevřela silou. Bylo to už takový ztrouchnivělý. Šlo to fakt lehce. Proč?" Alicia zakroutila hlavou. ,,Tak proč to teď nešlo?" Mirabel pokrčila rameny. ,,Ali, prosím. Rodičům o tom ani muk. Necháme si to pro sebe, že jo?" ,,Jasně," souhlasila Alicia. To bylo asi poprvé v životě, co se s Mirabel na něčem shodly. Mlčky se vydaly dolů. ,,Alicio, už to máš? Jestli ano, můžete mi s tím pomoct," ozvalo se zezdola, z kuchyně. Obě se kysele zašklebily a slítly do přízemí. Alicia se rozhodla, že se sestrou uzavře dočasné příměří (ovšem jen pokud se to bude dát snést) a přijdou té záhadě s obrazem, zámkem a otisky na kloub. ,,Ali, podáš mi prosím ten kartáč?" ohlédla se po ní Mirabel. ,,Jo, na," řekla Alicia a hodila jí kartáč vzduchem. ,,Dík," poděkovala Mirabel a zase se věnovala svému. Maminka překvapeně vzhlédla. ,,No vidíte," řekla spokojeně. ,,Už jste se naučily si pomáhat."