1. kapitola - Nový domov

Alicia stála u okna a dívala se do rozkvetlé zahrady. Pořád tomu nemohla uvěřit. Před chvílí (asi před pěti hodinami) byla ještě doma a hrála si na počítači. A teď tady zírá ven, daleko, daleko od jejich bytu. Během pěti minut se dozvěděla, že se stěhují do luxusního domu na pláži, asi čtyři sta kilometrů někam na jih. Během pěti minut se dozvěděla, že v novém domě nábytek už je a že si má sbalit jen školní potřeby, hračky a ,,ty ostatní blbosti“, jak to nazvala máma a její milovaná postel a skříňky tam pěkně zůstanou. A během pěti minut musela napsat všem kamarádům, protože byly zrovna letní prázdniny a ona jim to nemohla nijak jinak dát vědět. Bylo jí z toho na nic. Proč se nesměla rozloučit ani s její nejlepší kamarádkou Mirandou? Vždyť bydlela hned ve vedlejším domě. Bylo to zatraceně nespravedlivé. ,,Ali, máš jít dóóóólůůůůů!“ Alicie se sami od sebe zatnuly pěsti. Svou otravnou mladší sestru Mirabel si do nového sídla naopak vzít musela. Tu by tam zrovna klidně nechala. ,,Ali, máš si pospííííííšííííít!“ Alicia se těžko udržela, aby nepraštila do parapetu. Mirabel jí přiváděla k šílenství. Sletěla rychle ze schodů a doběhla do obrovské kuchyně. ,,Volala jsi mě, mami nebo to byl zas nějaký Mirabelin vtípek,“ zeptala se, ještě pořád znechucená sestřiným protivným hlasem. ,,Nebuď na ni naštvaná, Lin. Jen tě provokuje. Jste koneckonců sestry, ne? A ještě k tomu je mladší. Závidí ti. Začni to brát s nadhledem.“ Lin. Tak jí máma neřekla už dlouho. Samozřejmě to s jejím pravým jménem nemělo nic společného. Ale původně se tak měla jmenovat. Táta to zavrhl. Tak jí tak máma tajně říkala, když zrovna táta nebyl doma. Teď to ale řekla po tolika letech, že už na to, že jí tak nazývala, Alicia úplně zapoměla. ,,Au,“ ozvalo ze shora. ,,Mi, co tam děláš?“ křikla máma nahoru. ,,Prozkoumávám to tady. Ale strašně bych potřebovala, aby mi tady Alicia s něčím pomohla. Byla by móóóóc laskavá!“Ne, ještě ji nezabiju. Ne, ne, ne, odříkavala si vduchu Alicia. ,,Běž jí pomoct,“ pobídla jí máma. ,,Chtěla jsem, abys mi pomohla s vybalováním. Ale to počká.“ Alicia by milionkrát radši vybalovala věci, než pomáhala sestře, ale přikývla a vyšla zase nahoru. ,,Kde seš?“ křikla na Mirabel a ta vykoukla z půdy. ,,Tady. Pojď za mnou,“ a zase zmizela v otvoru ve stropě. Alicia pokrčila rameny a začala lézt po žebříku. Půda. To se na ten prostor o velikosti docela velkého basketbalového hřiště opravdu nehodilo. Půda byla zřejmě největší pokoj v domě. Ne, obyvák byl větší. Ne! Největší byla… Ne! Alicia nevěděla. Celý dům byl obrovský. Opravdu obrovský. ,,Hááálóóó!“ Mirabel mávala Alicie před nosem. ,,Můžeš si přestat hrát na zombíka? Půjdeš mi pomoct?“ ,,Sakra zmlkni, Mi!“ neudržela se Alicia. ,,Jsem tu prvně a snad si to tu můžu prohlídnout, ne? Ty nejsi to nejdůležitější na planetě, jestli tě to zajímá.“ Mirabel na ni ustrašeně koukala a pokoušela se nasadit nevinný výraz. Ano, pomyslela si Alicia. Takhle jsem na ni nikdy nevyjela. Ale jednou se to muselo stát. ,,Ehm... Ali...é...klid, jo? Já to tak nemyslela. Ale už jsem strašně zvědavá, co je za tím plátnem.“Alicia se uklidnila. Možná to trochu přehnala. Byla pravda, že jí taky zajímalo, co po ní Mirabel chce.