3.kapitola - Na pláži

,,Alicio, nechcete jít na pláž? Je nádherně. A táta se stejně vrátí až večer. Deky jsou v ložnici. A pro jídlo si kdyžtak zaskočíte." Alicia byla nadšená. Moc se na pláž těšila, ale těch pár dní, co tady jsou, bylo stále moc zima, nebo pršelo. Dnes ale byla úplně jasná obloha a slunce zářilo o sto šest. Alicia zavolala na Mirabel, ať se přichystá a šla pro deky. Oblékla si plavky a za chvíli už obě dusaly na pláž. Byla hned vedle domu. ,,Doufám, že tam někdo bude," pronesla Mirabel. ,,Abych si nemusela povídat se škeblí." Alicia se zasmála. Bylo naprosto neuvěřitelné, jak se s Mirabel za ty čtyři dny sblížily. Jedna druhé si teď pomáhaly a nedělaly si naschvály. Maminka nevycházela s údivu. ,,To jsem blázen," říkala. ,,Co se to s vámi stalo?" Alicia věděla, co se stalo. Od té příhody s obrazem se s Mirabel dohodly, že se usmíří a budou spolupracovat, aby vyluštily tu záhadu. Zatím na nic nepřišly. Snad časem, doufala Alicia. Došly na pláž. Byla nádherná. Moře mělo tyrkysovou barvu. Bylo čisté. Na pláži ležel písek. Celá byla pokryta pískem. A hned za ní se rozprostíral malý prales. Nádherně to tu vonělo. Alicia položila deky a skočila do vody. Nádherně chladivá. Mirabel se asi rozhodla, že se bude opalovat, protože zůstala na pláži a roztáhla si deku. Zhruba po čtvrt hodině se Mirabel zvedla, zavolala na Aliciu: ,,Jdu do stínu," a zmizela mezi stromy. Alicia vylezla z vody a posadila se na deku. Chvilku jen tak pozorovala ptáky, kterých tu bylo opravdu hodně, když se najednou ozvalo z lesíka: ,,Áááááááá! Alicióóóó! Pojď sem! Prosím!" Alicia obrátila oči v sloup, ale šla za hlasem, který se rozhodně nedal přeslechnout a který bez pochyby patřil Mirabel. ,,Tak jdeš? Už mě to fakt nebaví!" ,,Jo, nezblázni se," houkla Alicia a prodírala se křovím. Jakmile došla na místo, kde podle jejích uší měla být Mirabel, bylo opravdu těžké se nezačít smát. Mirabel tam visela hlavou dolů a s mimořádně naštvaným obličejem ve tváři. ,,Kde seš? Proč se tak loudáš? Prosím tě nehihňej se a sundej mě dolů!" Alicia se pokusila nasadit vážnou tvář, ale opravdu to bylo těžké. A potom zjistila, že není sama, kdo se tady chechtá. Naproti, napůl schovaný za keřem, stál nějaký kluk. Mohlo mu být tak stejně, jako Alicie - tak dvanáct, třináct. Měl rozčepýřené, kaštnově hnědé vlasy, modré oči a na sobě červené tričko s nápisem No, to jsem já. Hnědé karaťasy měl po kolena a na nohách crocsy. Alicia ho poznala. Byl to ten kluk, co se pořád motal kolem jejich domu, takže ho často viděla z okna. ,,Alicio!!!" Mirabel teď už ječela. ,,Mohla bys mě laskavě KONEČNĚ sundat?!!! Nebo potřebuješ písemnou žádost?!!!" Alicia se ovládla a rozvázala suk na laně, na němž byla Mirabel za nohu pověšená. Ta žuchla na zem. ,,Taky jsi mě mohla podržet," hudrovala. Pak si zřejmě všimla toho kluka. ,,Ty! To ty jsi sem dal tu past, že? A místo, abys mi pomohl, se tady směješ! Jsi na hlavu?" Kluk se ušklíbl a strčil si do pusy žvýkačku. ,,No, to jsem já," pronesl a ukázal si na tričko. ,,Neumíš číst?" Alicia vyprskla smíchy, ale Mi ji zpražila pohledem a tak toho radši nechala. ,,Jak se vůbec jmenuješ," zeptala se ho ostře Mirabel. ,,Jamie," řekl kluk a vyfoukl bublinu. ,,A vy?" ,,Já jsem Mirabel," představila se Mirabel chladně. Alicia ji nikdy takhle neviděla. Nikdy takhle s nikým nejednala. ,,Já jsem Alicia," představila se. ,,Alicia," opakoval Jamie jako v transu. ,,Hmm... pěkný jméno." ,,Svačina!" ozvalo se z domu. Alicia se ohlédla. Asi museli být blízko, když to znělo tak nahlas. ,,Kde teď jsme, Jamie?" ,,É... jo, už vím. Chcete zavést domů ve své vlastní zahradě?" zeptal se posměšně. ,,V naší zahradě?" podivila se Alicia. ,,Tohle je část naší zahrady?" ,,Jo, samozřejmě. Tos jako nevěděla, nebo co?" Teď se už smál doopravdy, ne jenom v hlavě. ,,Tak to tady nemáš co dělat!" vyjela na něj Mirabel. ,,Ale jo," nedal se. Tenhle kousek patří i nám." Ukázal druhým směrem, než odkuď se ozval hlas mámy. ,,My bydlíme hned vedle vás, jestli jste si ještě nevšimly. A tento lesík nám patří taky." ,,To sis právě vymyslel," nevěřila mu Mirabel. ,,To není pra-" ,,Hele," vložila jsem se do toho. ,,Dost, jo? A hm... Jamie, nechceš jít k nám na svačinu?"