4. díl - Becca

Když jsem Abies konečně našla, bavila se s nějakým klukem. Byla do té debaty tak zabraná, že si ani nevšimla, že jsem si stoupla vedle ní. Vím, že je dost nepříjemné někoho vyrušit v debatě, tak jsem čekala. A čekala. Abies si mě pořád nevšimla. ,,Toho testu se neboj! Znáš Dariana. Spíš na něj zapomene," řekla a oba se začali smát. Teď bych se mohla ozvat. ,,No a koneckonců," tvář ji trochu zesmutněla, ,,budeš sedět vedle Nymfany, tak ti určitě mileráda poradí." Teď bych se mohla ozvat. ,,Hele, věř mi, Nymfana mě štve, sedím vedle ní jenom proto, že jsem jí to slíbil." TEĎ BYCH SE UŽ MOHLA OZVAT. ,,No jasně," zašklebila se Abies. A DOST.

,,Ahoj Abies...víš, už tu stojím asi-"

,,Drakie! Proč mi neřekneš, že jsi tu?"

,,No, nechtěla jsem tě rušit..." Abies obrátila oči v sloup. ,,Tak pojď," řekla. Pak se obrátila k tomu klukovi. ,,Tak čau odpoledne," pronesla a vydala se se mnou do pokoje.

,,Kdo je ten kluk?" zeptala jsem se okamžitě, jakmile jsme byly mimo doslech. Abies trochu zrozpačitěla. ,,No...to je Jeromme. Jeden můj spolužák. Hm...proč?" Nevěděla jsem co říct a tak jsem radši začala mluvit o něčem jiném. ,,No...hm, to je fuk. A...co první školní den?" začala jsem rychle. Abies se viditelně ulevilo. ,,No...fajn, vlastně nic neobyčejného. Jsem tu už třetím rokem, takže..." Ajaj, asi mi něco nedochází. ,,Počkat. Jak třetím rokem? Vždyť jsi ve druháku," nechápavě jsem se na ni podívala. Abies se zasmála. ,,To není tak, že automaticky každý rok postoupíš do dalšího ročníku. Když jsi dobrá, postoupíš po dvou letech. Když máš nějaké problémy nebo nestíháš, zůstáváš tam tak dlouho, dokud se to nedoučíš. Myslím, že nikdo nikdy nepostoupil po jednom roce, to by se musel učit napřed a to je blbost," vysvětlila mi to. Á, už mě to šrotuje. ,,A co ty? Už ses s někým seznámila?" zeptala se teď Abies mě. Uff. ,,No, ne. Ale jak jsem se tak dívala po těch lidech, myslím, že mám dost pitomou třídu." Abies se rozesmála. ,,A vedle koho sedíš?" chtěla ještě vědět. Double uff. ,,Ehm...no...to je právě to, kvůli čemu je asi nebudu snášet. Sedím vedle ňákýho Jesse. A všechny holky na mě vrhaly pohled typu: Já ci taký, to je neféééér! Takže fajn, no," vypověděla jsem. Abies se rozesmála ještě víc. Nechápu, co je na tom, že zřejmě celý rok strávím s těma pablbama, vtipného. Došly jsme do pokoje. ,,Tak zatím, uvidíme se na obědě," rozloučila se Abies. Sáhla jsem do vzuchu a vytáhla jsem klíč. Kupodivu. Strčila jsem ho do dveří a odemkla. A co teď mám s tím klíčem dělat? Zkusila jsem ho vyhodit zase do vzduchu, ale spadl na podlahu. Tak nic, no. Budu si ho muset prostě hlídat. Pro jistotu jsem zamčela a klíč položila na noční stolek vedle Flowistovy nádoby. Podívala jsem se na postel. Nox tam ležela a pochrupovala. Lehla jsem si vedle ní a zírala jsem do stropu.

To čekání na oběd utíkalo hrozně pomalu. Napadlo mě, že bych si měla pořídit knížky nebo tablet. Když ten čas konečně nastal, vzala jsem klíč a odemkla. Venku jsem zamkla a vyhodila jsem klíč do vzduchu. Zmizel. Naštěstí. Nebylo by moc super, kdybych ho musela tahat na oběd. Ještě bych ho při mé šikovnosti někde ztratila. Otočila jsem a málem vrazila do Abies, která stála za mnou. ,,Jé...ahoj," pozdravila jsem ji a vydaly jsme se na oběd. ,,Hele...na obědě se musí sedět se svým ročníkem. Takže nebudem moct sedět spolu. A ještě něco. Zapomněla jsem ti říct, že jsou vlastně dva první ročníky. Jeden se skládá z nováčků a druhý z těch, co už mají za sebou jeden rok. A taky jsem ti vlastně zapomněla říct, že ročníků je pět. Takže tady zkejsneš deset let, když to dobře půjde. A že na Tenebris můžeš nejdřív ve dvanácti to už víš. Chápeš?" vychrlila na mě Abies. ,,Jo...jo, chápu," oddechla jsem si. Alespoň něco mi dochází. Došly jsme do jídelny. Zamířila jsem ke stolu, u něhož seděli moji báječní spolužáci. Sedla jsem si úplně na kraj lavice. Holka, která seděla vedle mě, byla ta, která mi ráno ukázala zdvižené palce. ,,Ahoj," pozdravila mě. ,,To místo ve třídě sis pěkně vyhmátla." Ušklíbla jsem se. ,,No, nevím jestli chci sedět vedle Jesse. A proč se vlastně všechny holky na mě podívaly, jak kdybych jim právě ukradla peněženku?" chtěla jsem vědět. Ta holka se zasmála. ,,Hele, ne všechny. Už jsem se bavila s každým s naší třídy a můžu ti sdělit, že jsem narazila z těch...hm...dvaceti pěti lidí jen na asi pět holek typu "Jej, kde mám řasenkúúú? Ale néé, já ji nemám, to je zkažený dééén!", takže docela pohoda. Jinak jsou všichni fajn. Mimochodem, já se jmenuju Becca," domluvila Becca a podala mi ruku. ,,Hm, Drakie," potřásla jsem si s ní, ,,nevíš, jak si mám zapamatovat všechna jména těch pětadvaceti lidí? Ještě se mi vlastně nikdo kromě tebe a Jesse nepředstavil." Becca se zamyslela. ,,No, myslím že někde ve třídě určitě visí nějakej kus papíru, kde jsou všechny jména napsaný," řekla pak. Předemnou se na stole objevilo tlačítko. Tak jsem ho zmáčkla a objevily se těstoviny. Super. Tohle je fakt super. Jak jsem tak brala do ruky příbor, který se objevil s jídlem, začala jsem si Beccu pořádně prohlížet. Byla vysoká a měla dlouhé hnědé vlasy. Mikinu a tříčtvrťáky. A boty na tenis. Obličej měla docela hezký a zářivé modré oči. Trochu se podobala jedné holce v Embrii. Až na to že byla hubenější. Už jsem se chtěla pustit do jídla, když ke mně přiskočila nějaká holka ze třídy a spustila: ,,Tak hele, musíme si něco vyjasnit."