1. díl - Lucerna

Soustředila jsem se. Cítila jsem, jak se vzduch kolem mě zaplňuje energií. Bum! Váza na stole se roztříštila na tisíc kousků. ,,Výborně," pochválila mě Fanna. ,,Udělej to znovu." Zaměřila jsem se na skleněnou sošku. Buch! Soška ležela na zemi, rozbitá na kousky. ,,Čím dál tím lepší," tleskala mi Fanna. ,,Za chvíli budeš mistr v rozbíjení předmětů. Pak duší. Dostane se ti královské pozornosti a obdivu. Udělala jsi dobře, že ses k nám přidala. Budeme na tebe pyšní." Cítila jsem se šťastná. Konečně jsem někam zapadala a přesto jsem byla výjmečná, v tom dobrém slova smyslu. Konečně jsem se necítila jako zkažený vzduch, kolem kterého všichni prošli a ani si ho nevšimli nebo na něj začali nadávat. Vžycky jsem se snažila něčím vyniknout. Ale to, co mi jako jediné šlo, byla temná magie, která byla na Embrii zakázaná. Vyčarovat květiny? Udělala jsem kámen. Vyčarovat motýla? Objevil se netopýr. A co takhle opravit rozbitou vitrínu? Rozbitá vitrína vybuchla. Ale tady to bylo normální a nikdo po mě nechtěl, abych kouzlila dobré věci. Vždyť já to neumím! Jak to po mě vlastně mohli chtít??? ,,Neboj, už nikdy po tobě nikdo nebude chtít, abys kouzlila dobré věci," ubezpečila mě Fanna, jako by mi četla myšlenky. ,,Tady se produkuje temná magie. Tady budeš šťastná." Kývla jsem. Vzpomínala jsem, jak jsem se sem vlastně dostala...

,,Jsi zrádkyně a patříš do Zapomění!" Tuhle větu jsem slýchala tak často, že se mi z toho začaly zdát noční můry. Zapomění je země, ve které se motají ti, co napadli Embriu a byli chyceni. Ale nic si nepamatují, neví, co je jejich cíl. Bloudí tam jako tělo bez duše tak dlouho, dokud nezešílí a nezemřou. Je to nejhorší způsob, jakým umřít. Vážně to nebyly příjemné vyhlídky. A co hůř: Kdyby mi to říkali jen spolužáci. Ale se mnou tak jednali i dospělí, učitelé. Nedokázali mě pochopit. No a pak se mi začaly zdát ty sny. ,,Ahoj, jsem Fanna, vládkyně Temné strany. Nelekej se, nechci ti ublížit. To všechno, co jste se učili o temné straně, je lež. My jsme ti dobří. Chci ti pomoct. Dám ti nabídku: Přidej se k nám a na Embrii zapomeň. Tady budeš vítaná, protže ovládáš stejnou magii, jako my. A navíc ti můžu odpovědět na tvoji největší otázku, která tě trápí celý tvůj život. Kdo byli tvoji rodiče. Já to vím. Pomsti se Embrii za to, jak se k tobě chová. Tady budeš výjmečná a přitom zapadneš. A ne, není to past. Chci ti moc pomoct, protože tvoje minulost je spojená s Temnou stanou. Zvaž to." Ty sny byly pořád stejné, jako by někdo nahrál film a pak si ho pouštěl každou noc. Nejdřív jsem odolávala. ,,Ne!" odsekla jsem pokaždé. ,,Vy jste zlí a to já nemůžu své zemi udělat! Ne, ne, ne!" A pak se to začalo zhoršovat. Učitelé mě začali posílat na soudy. Nemohla jsem vkročit do třídy, aniž by mě důkladně prohledali. Nesměla jsem se bavit s ostatními a musela jsem sedět sama. Už mě to nebavilo. Pokaždé, když jsem vykročila ze svého pokoje na internátu Alfa - jediné magické škole v Embrii - jsem za sebou slyšela posměch a pohrdání. Přestala jsem odolávat těm nabídkám ve snech. Už se to prostě nedalo vydržet. Když mi Fanna zase v noci nabídla, že se k nim mohu přidat, neodmítla jsem to a souhlasila jsem. Chtěla jsem se všem pomstít. Fanna mě magicky přenesla na Temnou stranu a začala s výcvikem. Nikdy jsem nebyla šťastnější.

Z mých myšlenek mě vytrhl zvuk gongu. ,,Pojď," vyzvala mě s úsměvem Fanna. ,,Prohlédneš si pokoj. A pak je večeře." Můj pokoj byl velkolepý. Tak zaprvé: Byl veliký asi jako vstupní hala. Ale nebyl prázdný. Cítila jsem se tam jako v Drákulově hradě. Stěny z na tmavě červeno natřených prken se střídaly s prkny na třenými na černo. Byl tu černý plyšový koberec. U okna stála obrovská postel. Celkově byl pokoj luxusně vybavený. A na stolku vedle postele stála jakási lucerna. ,,Co to je?" zeptala jsem se Fanny a ukázala na "lucernu". ,,To je Flowistova nádoba. Vžy, když se naučíš nějaké kouzlo, můžeš si ho do ní uložit, abys ho nezapomněla. Ale nejdřív si určíš heslo, aby se ti do ní nemohl dostat nikdo jiný. Když si pak chceš kouzlo zase vložit do hlavy, jednoduše nádobu otevřeš a řekneš nahlas, které kouzlo si chceš vzít. A ono se ti uloží do hlavy. Kdybys ji potřebovala někde mimo pokoj, můžeš si ji zmenšit a přimknout si ji do hlavy. To si pak jen pomyslíš, jaké kouzlo chceš a je to. Ale spotřebuje ti to hodně energie, takže bych ti dopotučovala, aby sis ji nechávala v pokoji," vysvětlila mi naprosto vyčerpávajícím způsobem Fanna. ,,Až si odložíš, pojď do jídelny," dodala a zmizela, než jsem se jí stačila zeptat, kde jídelna je. No, to je fuk. Snad ji najdu. Odložila jsem si a podívala se do skříně. Byly tam všechny moje věci, co jsem měla na Embrii, plus ještě další dokonale padnoucí nádherné oblečení. Popošla jsem k Flusově nádobě. Ne, tak to nebylo. Flowistvě. Tak je to dobře. ,,Ahoj," řekla jsem a připadala jsem si dost pitomě, že mluvím k lampě. Lampy přece nemluví. A tak mě dost překvapilo, když se od ní oddělila zářící koule a sedla mi na rameno. Byla těžká asi jako kulička pepře. A velká asi jako pomeranč. Bylo to spíš světlo než něco, ale když jsem po tom chňapla rukou, prsty mi tím neprojely a pevně jsem to uchopila. ,,Jau," postěžovalo si to a vykulilo na mě velké růžové oči. Nemohla jsem si pomoct, ale připadalo mi to strašně roztomilé. Co se týče barvy, bylo to světle zelené a růžové. Na hlavě měla modrou mašličku. Opatrně jsem to položila na postel. ,,Kdo jsi?" zeptala jsem se. ,,Já jsem dušík Flowistovy nádoby," odpovědělo mi to. Mělo to jen dva přesdní zuby. ,,A ty jsi první v historii za 76 543 let, komu se podařilo mě z nádoby vytáhnout," pokračovalo. ,,Že si mě necháš? Budu ti pomáhat." Zasmála jsem se. ,,Jasně, že si tě nechám," odpověděla jsem tomu. A jak ti mám říkat?" ,,Něco si vymysli," pobídlo mě to. ,,Nox," napadlo mě. Řekla bych, že se to na něj hodí. ,,Tak, a teď bych potřebovala najít jídelnu," svěřila jsem se. ,,Tak vytáhni z lampy to jediné kouzlo, co tam zatím je," poradila mi Nox. Tak jsem řekla: ,,Potřebuju najít cestu do jídelny," a soustředila jsem se na lampu. Najednou jsem věděla přesně, kudy mám jít. ,,To je první zkouška toho, jestli můžeš studovat na téhle škole. Když to kouzlo nedokážeš vytáhnout, musíš odejít. Mimochodem, tahle škola se jmenuje Tenebris, italsky temnota," vysvětlila mi Nox. ,,Tak pojďme," zavelela jsem a vyšla na chodbu.