1x02 Chvilka odpočinku

Vynořily jsme se kousek od pláže za velkým stromem. Doplavaly jsme na břeh. Už jsem se opravdu těšila, až se zchladím tou zmrzlinou, protože učení Maribeth bylo dost namáhavé. Už jsem měla na starost dost nepozorných lidí, ale Maribeth byla extrém. Nedokázala se VŮBEC soustředit. Ani trochu. Nebyla zoufalý případ, určitě byla Mořská holka, ale dávalo mi to opravdu zabrat. Došly jsme ke stánku. ,,Dva kopečky melounové, prosím," sdělila jsem prodavači svou objednávku. Byla jsem tak zaujatá svými myšlenkami, že jsem si ani nevšimla, když mi prodavač zmrzlinu podával. ,,Callipso!" zacloumala se mnou Electra. Ano, tak se jmenuju, Callipso. Vzala jsem si zmrzlinu a zaplatila. Electra si dala lesní plody. Jako vždycky. Rozloučily jsme se a šly si sednout na lavičku, která byla pod stromem, kousek od stánků (vlastně "za rohem"), aby nás nebylo vidět, až se ponoříme do vody, až budeme odcházet. Jistě by bylo divné, kdyby se dvě dívky v oblečení ponořily do vody a už se nevynořily zpátky. Zaposlouchala jsem se do zvuku příboje. To už je tak dlouho, co jsem měl naposledy čas. Od té doby, co učím Maribeth, nemám ani minutu. Dneska je naštěstí Mořský svátek, takže mám skoro celý den volno. Kéž by to tak bylo každý den... No tak! napomenula jsem se. Někdo nováčky přece učit musí. Tak si nestěžuj! No, to je pravda. Kdo by je asi tak učil? Já jsem ale sobecká. Electra hleděla na racky. Taky neměla moc volného času, když mi musela s Maribeth pomáhat. Je to zajímavá holka. Ráda mění barvu - ano, ona to umí. A taky je výborná na jakoukoli techniku. Je to moje nejlepší kamarádka. Nikdo mě nedokáže tak uklidnit, jako ona. ,,Co myslíš, neměly bychom říct královně Nellaně o tom, jaký má Maribeth problém?" zeptala jsem se. Electra zavrtěla hlavou. ,,Ne, podle mě je to zbytečné," mínila. ,,Všichni jsou na začátku nervózní. To se spraví." Nevím, jestli se mi to nezdálo, ale myslím, že Electra měla znát v hlase stopy obav. Podle mě tomu co říkala, sama nevěřila. Electra se zvedla a řekla: ,,Tak jdem. Moc dlouho už tady nevydržím." Měla pravdu. Už se mi začínalo špatně dýchat. Pokouším se to zlepšovat, ale stejně nevydržím na suchu víc jak patnáct minut. Ta pláž na které jsme stály byla celkově nádherná. Všude písek, sem tam zelená tráva a velké domy na nizoučké skále. A spousta obchodů a stánků. Ale stejně mi to připadalo jako naše soukromá pláž, protože tu nokdy nebylo moc lidí. Byla to vlastně taková špička celého pobřeží, takže se moře táhlo donekonečna. Naposled jsem se nadechla vůně smažených koblížků, trávy, rostlin, stromů a všelijakých voňavek, které se tu prodávaly a skočila jsem do vody za Electrou.